Fyzickogeografické Revue

Wild Wasser (z něm. divoká voda) je mezinárodní klasifikace vodácké obtížnosti vodního toku.

Klasifikace je složena z písmen WW a římských číslic:

• WW I  - lehká (občas malé peřeje s pravidelnými nízkými vlnami)
• WW II – středně těžká (častější peřeje, vlny ještě pravidelné, víry a protiproudy se lehce překonávají; jízdní dráhu je možné snadno určit, lehké a středně těžké propusti)
• WW III – těžká (časté peřeje s vyššími, obvykle nepravidelnými vlnami, těžkými hřbety, hřebeny, víry a protiproudy; jízdní dráhu nelze snadno určit, těžké propusti)
• WW IV – velmi těžká (dlouhé peřejnaté úseky s vysokými, nepravidelnými úseky, těžkými hřbety a válci, těžkými víry a ostrými protiproudy; určení jízdní dráhy je poněkud těžké, doporučuje se prohlédnout z břehu, nejtěžší propusti)
• WW V – mimořádně těžká (dlouhé nepřetržité peřeje s těžkými zcela nepravidelnými hřebeny vln a šikmými válci; je nutno přejíždět zalité (ponořené) kameny, nejtěžší víry a protiproudy; rychlost proudu často mimořádně velká. Je nezbytně nutné prohlédnout dráhu ze břehu)
• WW VI – nesmírně těžká (stupňování všech výše jmenovaných těžkostí až na dnešní hranice možnosti překonávání)

 Odkaz na mezinárodní klasifikaci obtížnosti podle WW:

Koheze neboli soudržnost je definována jako vzájemné poutání půdních částic působením vnitřních sil. Je ovlivňována zrnitostním složením, strukturou agregátů, obsahem humusu a vlhkostí.

Jílovité půdy s velkou povrchovou plochou mají velkou soudržnost a písčité naopak malou.

Pasáty jsou silné stálé větry, které jsou pozorovány mezi subtropickou oblastí vysokého tlaku vzduchu a ekvatoriální (rovníkovou) níží ve spodní troposféře. Vanou v oblasti od 20° zeměpisné šířky zimní polokoule do 30° šířky letní polokoule, na severní polokouli jako větry východoseverovýchodní, na jižní jako východojihovýchodní. Pasáty jsou nejlépe vyvinuty nad východními částmi oceánů.

Rychlost pasátů: 5-8 m.s^-1

Kalnost je hmotnost říčních plavenin v objemové jednotce směsi vody. Vtéká-li voda o velké kalnosti do jezera či nádrže, může vytvářet hustotní proudy. V místech s největšími rychlostmi proudění toku, kde je intenzivnější turbulence, jsou unášena i zrna hrubší, strhována proudem ode dna k hladině, zatímco v místech s malými rychlostmi se plaveniny usazují, proto je zde větší kalnost při dně než při hladině.

Značka: C

Jednotka: kg.m^-3

Je množství vody, které protéká za jednu sekundu příčným průřezem (profilem) koryta řeky. Hodnota průtoku se vždy vztahuje na dané místo na řece nebo na její blízký krátký úsek.

Značka:  Q

Jednotka:  m³.s^-1

Vodnost vody se může vyjádřit jako:

1. okamžitý průtok – udává vodnost v okamžiku důležitém pro režim průtoků (nejvyšší, nejnižší průtok)
2. průměrný denní průtok – Q_d
3. průměrný měsíční průtok – Q_m
4. průměrný roční průtok – Q_r
5. dlouhodobý průměrný průtok (normál) – Q_a

Mrazové klíny vznikají v jemnozrnných sedimentech většinou v aluviálních a deltových uloženinách vyplňováním kontrakčních trhlin ledem.

Největším mrazovým klínem na území České republiky je PP Mrazový klín u obce Němčany v okrese Vyškov.